Oficiální symboly
Vlajka
Písemné záznamy o červeno-bílo-červené lotyšské vlajce se zachovaly z druhé poloviny 13. století. Pod červeným praporem s bílým pruhem bojovaly starolotyšské kmeny proti kmenům staroestonským. Tato svědectví řadí lotyšskou vlajku mezi nejstarší na světě.
Na konci 60. let 19. století našel lotyšský student, folklorista a pozdější profesor Jēkabs Lautenbahs-Jūsmiňš zmínky o používání červeno-bílo-červené vlajky v minulosti ve Starší rýmované kronice Livonského řádu. Kronika zachycuje události na území Lotyšska v druhé polovině 13. století (do roku 1290) a glorifikuje zásluhy křižáků při obracení pohanského obyvatelstva žijícího na lotyšském území na křesťanskou víru.
Velikost
Na základě zmíněného historického svědectví vytvořil současný vzhled vlajky v květnu 1917 malíř Ansis Cīrulis. Barva lotyšské vlajky má zvláštní tmavě červený odstín, který bývá ve světě nazýván "lotyšská červeň". Proporce pruhů vlaky jsou 2:1:2 (spodní a horní část jsou vždy dvakrát širší než střední) a poměr délky k šířce je 2:1. Lotyšská státní vlajka spolu se státním znakem byla v tomto provedení schválena zvláštním rozhodnutím parlamentu Lotyšské republiky 15. června 1921.
Znak
Státní znak Lotyšska byl vytvořen po vyhlášení nezávislosti Lotyšské republiky speciálně při této příležitosti. Znak spojuje jak symboly lotyšské státnosti, tak symboly dávných historických krajů. Slunce v horní části erbu symbolizuje lotyšskou státnost. Stylizovanou podobu slunce jako znak národní příslušnosti začali během první světové války používat lotyšští střelci rekrutovaní do armády ruského impéria. V době první světové války mělo slunce 17 paprsků, které symbolizovaly 17 okresů obydlených Lotyši. Tři hvězdy nad státním znakem ztělesňují ideu začlenění historických krajů (spojené Kurzeme a Zemgale, Vidzeme a Latgale) do sjednoceného Lotyšska.
Kulturně-historické kraje jsou charakterizovány též staršími heraldickými obrazy vzniklými už v 16. století. Kurzeme a Zemgale (západní a jihozápadní Lotyšsko) symbolizuje červený lev. Lev na bývalém erbu Kuronského vévodství se objevuje již roku 1569. Vidzeme a Latgale (severovýchodní a jihovýchodní Lotyšsko) jsou symbolizovány bájným okřídleným postříbřeným zvířetem - nohem. Tento symbol vznikl roku 1566, když se současná území Vidzeme a Latgale dostala pod správu polsko-litevského státu. Lotyšský státní znak vypracoval lotyšský umělec Rihards Zariņš.
Používání lotyšského státního znaku je přísně stanoveno. Používají se tři druhy státního znaku - velký, malý doplněný a malý znak.
Velký znak smí používat prezident republiky, parlament (Saeima), premiér, úřad vlády, ministerstva, nejvyšší soud, státní zastupitelství a také diplomatické a konzulární úřady Lotyšska.
Velký znak
Malý doplněný znak mohou používat instituce, které jsou přímo podřízené parlamentu, úřadu vlády a ministerstvům anebo jsou pod dohledem těchto institucí.
Malý doplněný znak
Malý znak se smí používat například na dokladech o dosaženém vzdělání vydaných lotyšskými vzdělávacími institucemi, smějí ho používat i ostatní státní instituce a samosprávy.
Malý znak
Státní hymna
Státní hymna Lotyšska je Dievs, svētī Latviju! (Bože, žehnej Lotyšsku!). Autorem hudby a textu hymny je lotyšský skladatel Kārlis Baumanis (zvaný Baumaņu Kārlis). Píseň vznikla v druhé polovině 19. století v době lotyšského národního obrození. Kārlis Baumanis byl prvním lotyšským skladatelem, který se odvážil do textu písně pojmout slovo "Latvija" (Lotyšsko). "Lotyšsko" byl tehdy úplně nový pojem, vzniklý v mysli národních obrozenců a používal se k označení krajů obydlených Lotyši. Přestože se lotyšský národ tehdy ještě neosmělil snít o vytvoření úplně samostatného státu nezávislého na ruském impériu, od tohoto okamžiku se píseň Dievs, svētī Latviju! stala buditelkou národního sebevědomí. Použití slova "Lotyšsko" v písni hodnotíme jako zřetelný důkaz uvědomění lotyšské národní identity, což tehdy bylo proti mysli ruskému impériu.
Ruské státní úřady dokonce zakázaly v názvu a textu písně použít slovo Latvija, které muselo být nahrazeno slovem "Baltija" (Pobaltí). Poprvé se lotyšská státní hymna zpívala na konci června roku 1873 během Prvních všelotyšských svátků písní v Rize. Poprvé jako státní hymna zazněla píseň Dievs, svētī Latviju! 18. listopadu 1918 při vyhlášení Lotyšské republiky. 7. června 1920 byla píseň Dievs, svētī Latviju! oficiálně schválena jako státní hymna.
Používání lotyšských oficiálních symbolů - vlajky, znaku a hymny, bylo zakázáno od června 1940, v době okupace Lotyšska Sovětským svazem. Mnoho lidí bylo pronásledováno za ukrývání červeno-bílo-červené vlajky či zpívání státní hymny. Oficiálními státními symboly se opět staly 15. února 1990.
Jiné lotyšské symboly
Národní pták
Lotyšský národní pták je konipas bílý (Motacilla alba, lotyšsky: baltā cielava). Tohoto štíhlého a graciézního ptáka v Lotyšsku potkáme běžně od dubna do října. Konipas bílý se většinou zdržuje v blízkosti obydlených míst a vodních ploch. Obvykle ho uvidíme, jak čile pobíhá po zemi a neustále komíhá ocáskem nahoru a dolů. Tento pták hnízdí v krokvích a okapech stavení, v hromadách dříví, v kamenných hrázích a v ptačích budkách. Zimuje v jižní části Evropy a v severní Africe. Konipas bílý byl vyhlášen za lotyšského národního ptáka Mezinárodní radou pro ochranu ptáků v roce 1960.
Národní brouk
Lotyšským národním broukem je slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata, lotyšsky: mārīte). Slunéčko dvoutečné je známo jako užitečný brouk, který chrání rostliny před škůdci. Svou povahou je tento brouk dost pomalý, ale umí se celkem dobře bránit. Podle svého vzhledu a chování je tento brouk v Lotyšsku široce známý a vysloužil si dobrou pověst. Lotyšský název slunéčka - mārīte - je synonymem lotyšské starobylé bohyně Máry, která zobrazuje sílu země. Za lotyšského národního brouka bylo slunéčko dvoutečné vyhlášeno Lotyšskou společností entomologů v roce 1991.
Národní květina
Lotyšská národní květina je kopretina (Leucanthemum vulgare, dříve též nazývaná Chrysanthemum leucanthemum; lotyšsky: pīpene), která zde roste ve volné přírodě. V lotyšských podmínkách kvetou kopretiny obecné či divoké od června do září. Kopretiny jsou velice oblíbené jako výzdoba nebo dárek.
Národní stromy
Za lotyšské národní stromy jsou považovány lípa (Tilia cordata; lotyšsky: liepa) a dub (Quercus robur, lotyšsky: ozols). Dub a lípa jsou charakteristické prvky lotyšské krajiny. Oba stromy se dosud široce využívají pro lékařské účely. Jak z lipových květů, tak z dubových kůr se připravují léčivé nálevy. Lotyšské dainy (lidové písně), které obsahují dávné představy národa o etice a morálce, se o lípě a o dubu zmiňují nejčastěji.
Už tradičně se lípa v lotyšských zvycích a v lidové slovesnosti považuje za symbol všeho ženského a dub za symbol mužskosti. O úctě národa k těmto stromům, jež kdysi byly považovány za posvátné, svědčí venkovská krajina, kde uprostřed obdělávaného pole často zůstává nedotčený, či dokonce ohraničený, osamocený mohutný dub či lípa.
Jantar
Jantar je už odedávna považován za drahokam charakteristický pro východní pobřeží Baltského moře. Sami Lotyši nazývají někdy Baltské moře dokonce Jantarové moře (Dzintarjūra) a tak potvrzují symbolický význam jantaru v dějinách národa a území. Na rozdíl od jiných drahokamů a polodrahokamů, vzniklých v důsledku neorganických chemických procesů, vznikl baltský jantar (sukcinit) z organických látek - ze ztuhlé smoly jehličnanů. Proto přejímá jantar tělesné teplo a je snadno zpracovatelný. V dávných dobách bylo lotyšské území široce známo jako místo těžby jantaru.
Jantar z pobřeží Baltského moře sloužil jednak jako surovina ve šperkařství, jednak jako prostředek obchodní výměny ve starém Egyptě, v Asýrii, Řecku, v Římské říši. Na některých místech byl dokonce ceněn nad zlato. Podobně jako v minulosti, i dnes se jantar většinou používá jako šperk. Od dávných dob se z něho na lotyšském území i jinde ve světě vyrábějí amulety, přívěsky, šperky a ozdoby. Jantar byl a dosud je používán i pro lékařské účely, protože jantarová kyselina, která je v něm obsažena, se považuje za unikátní biostimulátor.
Symbol lotyšského osudu - řeka Daugava
Daugava je považována za lotyšskou národní řeku. Je to nejdelší řeka, jež protéká Lotyšskem (celková délka 1005 km, z nichž 352 km protéká Lotyšskem).
Daugava, nazývaná "řekou osudu" či "matkou řek", která sloužila jako starobylá obchodní cesta spojující Baltské moře s Černým mořem, hluboce ovlivnila běh národních dějin. Odedávna Daugava sloužila jako významná obchodní tepna, prostředek obživy a zdroj energie (na Daugavě leží největší vodní elektrárny v Lotyšsku). V minulosti i dnes slouží Daugava jako hraniční čára mezi různými lotyšskými kulturními a historickými kraji, odděluje Kurzeme a Zemgale od Vidzeme a Latgale.
Symbol nezávislosti - Památník svobody
Památník svobody (lotyšsky: Brīvības piemineklis) v hlavním městě Rize se stal nejvýraznějším symbolem nezávislosti. Byl postaven v letech 1931-1935 a financován z celonárodní sbírky. Památník vytvořil lotyšský sochař Kārlis Zāle.
Reliéfy na základní části památníku ilustrují významné okamžiky v dějinách Lotyšska, kdežto samotný sloup památníku je zakončen obrazem svobody - ženou, která ztělesňuje ideu suverenity Lotyšska. Na podstavci Památníku svobody nikdy nechybějí květiny jako výraz hluboké úcty k těm, kteří vybudovali stát a položili své životy v bojích za jeho nezávislost a za jeho lid.
Jánský svátek
Za nejvýznamnější lotyšský tradiční svátek se považuje Jánský svátek (Jāņi). Tento svátek nabyl pro lotyšský národ hlubokého symbolického významu a je známý i za hranicemi státu.
Jánský svátek se slaví 23. a 24. června. Sváteční dny se kryjí s letním slunovratem a ve způsobu oslavování těchto svátků se zachovaly mnohé starobylé tradice. Hlavní součástí svátku je sběr bylin, vití věnců z dubového listí a květin, zdobení dvorů, budov a dobytka polními květinami a rostlinami, jánský oheň a zpívání jánských písní (písně Lígo). Jako pohoštění se podává jánský kmínový sýr a domácí pivo.
© Text: Raimonds Cerūzis
Fotografie: A. Eglītis, M. Lielkalns, J. Kalniņš, A. Korsaka, T. Nigulis, J. Pīgoznis, J. Tālbergs, J.Zalāns
© Lotyšský institut, 2004
Tento informační materiál lze volně kopírovat, šířit a citovat pod podmínkou uvedení Lotyšského institutu jako zdroje.
Lotyšský institut je nezisková organizace (státní společnost s ručením omezeným) určená k šíření znalostí o Lotyšsku v zahraničí; připravuje publikace o rozmanitých aspektech Lotyšska v různých jazycích.