Spisovatelé
Osobitý lotyšský román Mérnieku laiki (Čas zeměměřičů) napsali Matíss a Reinis Kaudzíteové v roce 1879. Autorem první lotyšské epické poemy Láčplésis, 1888 (v českém překladu Souboj nad propastí. Hrdinský příběh o lotyšském silákovi Láčplésisovi a jeho moudré nevěstě Laimdotě, 1987) je Andrejs Pumpurs. Rúdolfs Blaumanis je autorem klasických povídek Salna pavasarí, 1898 (Mráz na jaře, v českém překladu Jarní mrazíky), Purva bridéjs, 1898 (Bahnem se brodící, v českém překladu Zpustlík Edgar), Náves éná, 1899 (Ve stínu smrti; v češtině vyšel výbor povídek Smrt na kře a jiné povídky, 1959) a populární komedie Skroderdienas Silmačos, 1902 (Krejčovské dny v Silmačích). Kárlis Skalbe je širší veřejnosti znám jako autor povídek, z nichž nejznámější je Ká es braucu Ziemeľmeitas lúkoties, napsaná v roce 1907 (v českém překladu vyšel výbor Jak jsem plul ke Královně Severu, 1983). Nejproslulejším lotyšským spisovatelem všech dob je Rainis, který je autorem řady básnických sbírek. První z nich napsal v roce 1903 pod názvem Tálas noskaňas zilá vakará (česky Daleké ozvěny, 1982). Napsal též řadu populárních divadelních her, například Uguns un nakts, 1907 (Oheň a noc), Pút, véjiňi!, 1913 (Věj, větříku!), Míla stipráka par návi, 1927 (Láska je silnější než smrt) a jiné.
Skladatelé
Zakladatelé národního stylu v oblasti lotyšské instrumentální hudby jsou Andrejs Jurjáns a Jázeps Vítols. Oba skladatelé začali ve svých dílech široce využívat prvků lotyšské lidové hudby. Andrejs Jurjáns se proslavil skladbami Latvju vispáréjo Dziesmu Svétku maršs, 1880 (Pochod všelotyšských Svátků písní), Kantáte tévijai (Kantáta vlasti) a Concerto elegiaco, 1889. Jázeps Vítols složil v roce 1895 jednu ze svých nejpůsobivějších symfonií Dramatiska uvertíra (Dramatická předehra) a na konci 19.století variace pro klavír na motivy lotyšských lidových písní (například Ej, saulíte, dríz pie Dieva, 1891), dobře známa je jeho Simfonija (Symfonie).
Malíři
Nejuznávanější lotyšští malíři jsou Vilhelms Purvítis a Janis Rozentáls. Janis Rozentáls rozvinul lotyšskou žánrovou a portrétovou malbu. Nejslavnější Rozentálsova díla jsou No baznícas, 1894 (Z kostela), No kapsétas, 1895 (Ze hřbitova), Uz lieveňa, 1896 (Na prahu). Svou hlubokou citovostí ukazují tato díla každodenní lotyšský život, svátky a chvíle smutku. Vilhelms Purvítis se naproti tomu důsledně věnoval žánru krajinomalby a proslavil tímto žánrem lotyšskou malbu v Evropě. Je považován za zakladatele lotyšské krajinomalby, jenž se důsledně věnoval malbě lotyšské přírody. Typickými příklady jeho malířského stylu jsou díla Pédéjais sniegs, 1900 (Poslední sníh) a Pavasara údeňi, 1910 (Jarní vody).
Vědci
Obec lotyšské vědecké inteligence vznikla poměrně pozdě, rozvinula se ovšem velmi rychle. Lotyšští vědci se objevili spolu s lotyšským národním obrozením - v polovině 19.století. Prvním lotyšským přírodovědcem, chemikem, lékárníkem a lékařem byl Dávids Hieronims Grindelis (1776-1836). Fridrich Cander (1887-1933), inženýr a vynálezce narozený v Rize, byl jedním z prvních na světě, kdo se věnoval stavbě raket. Pod jeho vedením byl vyvinut tryskový pohon. Cander vypracoval mnoho studií o meziplanetárních cestách už v roce 1908. Přesně vyčíslil vzdálenost na Mars. Vilhelm Ostwald (1853-1932), narozený v Rize, obdržel Nobelovu cenu za vývoj zvláštní metody pro výrobu dusíkového nerostného umělého hnojiva. Tento objev byl velmi důležitý pro rozvoj zemědělstí.
Sportovci a sportovkyně
Sport byl v Lotyšsku vždy velkou prioritou. První Lotyš, jenž obdržel olympijskou medaili, byl Haralds Blauss. Na letních olympijských hrách získal v roce 1912 bronzovou medaili ve střelbě. V dějinách nezávislého Lotyšska vyhrál první olympijskou medaili Jánis Daliňš. Na olympijských hrách v Los Angeles získal v roce 1932 stříbrnou medaili v chůzi. Mnoho lotyđských olympijských mistrů je mezi oštěpaři. První Lotyš, který vyhrál zlato, byla oštěpařka a lehká atletka Inese Jaunzeme. Na letních olympijských hrách v Melbournu v roce 1956 překonala v hodu oštěpem olympijský rekord (s výsledkem 53,86m). Tento rekord zdolala znovu na olympijských hrách v Římě v roce 1960 Elvíra Ozoliňa. Mužský olympijský rekord v oštěpu překonal na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 Jánis Lúsis (s výsledkem 90,10m). Na olympijských hrách v Moskvě vyhrál v roce 1980 jednaadacetiletý Dainis Kúla zlato v hodu oštěpem. Stal se tak jedním z nejmladších olympijských mistrů v této lehkoatletické disciplíně. Sporty, v nichž Lotyši dosáhli velkých úspěchů, jsou též jízda na saních a bobech. Na zimích hrách v Lake Placid se v roce 1980 Vera Zozuľa stala mistryní v jízdě na saních, zatímco na zimních olympijských hrách v Kalgari vyhrál v roce 1988 Jánis Kipurs zlato ve dvojmístném bobu. Uljana Semjonova byla hráčkou košíkové za družstvo SSSR, které vyhrálo dvě zlaté medaile (v roce 1976 v Montrealu a v roce 1980 v Moskvě).
Všechna práva vyhrazena, Lotyšský institut, 1999
Tento informační materiál lze volně kopírovat, šířit a citovat pod podmínkou uvedení Lotyšského institutu jako zdroje.
Lotyšský institut je nezisková organizace (státní společnost s ručením omezeným) určená k šíření znalostí o Lotyšsku v zahraničí; připravuje publikace o rozmanitých aspektech Lotyšska v různých jazycích.