Rižské Etnografické muzeum v přírodě
Lotyšské pamětihodnosti zahrnují jednotlivá území, místa, stavby, objekty a jsou součástí světového kulturněhistorického dědictví. Jako kulturní památky je spojuje jejich individuální hodnota a jejich historický, vědecký, umělecký aj. význam. Jejich zachování je v zájmu nejen lotyšské země a její obyvatel, ale také v zájmu uchránění světového kulturního a historického dědictví.
Na území Lotyšské republiky, jejíž rozloha je 64 589km2 a která má 2 422 946 obyvatel, je 8 325 chráněných památek. Většinou jsou to památky architektonické - těch je 3 412, dále je 2 514 archeologických a 2 251 uměleckých. Je zde jen 105 historických památek a 38 oblastí památných městských staveb. Začlenění historického centra Rigy (které zahrnuje stavby ve starém městě i secesi) do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 1997 je potvrzením významu lotyšských pamětihodností.
Lotyšsko má v oblasti ochrany památek jednu z nejdelších tradic v Evropě. Její počátek sahá do 17.století, kdy kraj Vidzeme byl pod švédskou správou. Proto se výnos švédského krále Karla XI. o zvláštní ochraně památek státem vztahoval také na Vidzeme. Přestože v dalších staletích toto zůstalo v povědomí a existovala také registrace památek, speciální státní instituce, Památkový výbor, byla založena až po vzniku nezávislé Lotyšské republiky po první světové válce a až tehdy byly schváleny zákony o ochraně památek. Po obnově lotyšské nezávislosti v roce 1991 dohlíží na ochranu a využívání památek inspekce kulturního dědictví podle Zákona a ochraně kulturních památek schváleného v roce 1992. Dnes se k různým aspektům ochrany památek vztahuje přibližně 30 zákonů a usnesení. Pamětihodnosti jsou zařazeny do speciálního seznamu chráněných míst, který jim zaručuje specifické postavení podle zákona. Pamětihodnosti zahrnují celou řadu druhů - archeologické, architektonické, stavební, umělecké a historické. Archeologické památky jsou svědky kultury a dějin obyvatel Lotyšska, kteří tu žili v předchozích staletích a tisíciletích. Vizuálně nejpřitažlivější z nich jsou vyvýšeniny lotyšských hradišť, jejichž počet přesahuje 450. Nejpůsobivější lotyšská hradiště, zpevněná řadou hradeb a příkopů, kolem nichž se rozvinuly zámožné osady, byla nalezena v Talsích, Kazdanze, Térvete, Mežotne, Daugmale, Aizkraukle (viz obrázek hradištní vyvýšeniny v Aizkraukle) a v Jersice. Připomínají nám dávné dějiny, které jsou stále důležitým činitelem ve vývoji lotyšské identity. Jedinečná archeologická ukázka je obnovená ostrovní vesnice na jezeře Áraišu ezerpils (8.-9.století) a tři tzv. velna laivas (čertovy loďky) v severní Kurzeme - do podoby člunů ztvárněné kamenné hráze, které sloužily jako pohřební místa na konci doby bronzové a na východním pobřeží Baltského moře se vyskytují jen vzácně.
Lotyšské architektonické památky přinášejí potěšení i pro nezasvěcené. V Lotyšsku je více než 75 zřícenin středověkých hradů, které nám připomínají drsný a těžký život této doby, kdežto elegantní, rafinované i zdrženlivé novověké statky a zámky vyvolávají obdiv. Architektonické památky představují všechny styly od románského kostela v Ikškile, gotického kostela sv.Šimona ve Valmieře, kostela sv.Jana až k nespočetným moderním stavbám tohoto století ve všech lotyšských městech. Nejnádhernější jsou v Lotyšsku stavby barokní - zámek Rundále a zámek v Jelgavě, Reiternův dům a Dannensternův dům v Rize. Stejně působivý je zámek v Eleji postavený v klasicistickém stylu, komplex Arsenáls v Rize, působivý přístav v Daugavpilsi. Rekonstrukce rižského radničního náměstí začala obnovou renesanční stavby, domem Melngavju, který připomíná starobylou, ale zpustošenou tvář staré Rigy. Také parky bývají pojaty jako architektonické památky a takových je v Lotyšsku hodně - rozsáhlé parky obklopují novověké statky a zámky například v Alúksne; v Rize je zelená zóna - zahrada Vérmaňu, zahrada Viestura a mnohé jiné - je jich až příliš mnoho, aby se daly vyjmenovat.
Lotyšské pamětihodnosti zahrnují také mnohé umělecké objekty, z nichž největší část se nachází v lotyšských muzeích. Zahrnují jak sochy a malby, tak i objekty užitého umění (předměty sloužící při bohoslužbě, svícny, mřížoví) a dekorativní prvky (vynikajícím příkladem jsou barevná skleněná okna v Rižském dómském chrámu, vyhotovené na konci minulého století). Mnohé umělecké předměty se nacházejí v kostelech - svou nádherou ozdobují oltáře katolických kostelů v Agloně, v Kráslavě a v Dagdě a připomínají jihoevropskou barokní kulturu. V Kurzeme zrodila nejpozoruhodnějš kulturní hodnoty 17. a 18.století dřevořezbářská škola ventspilského rodu Sefrensů (jejich nejvýznamnější dílo je oltář kostela sv.Anny v Liepáji z roku 1697). Nejstarší kamenné sochy v Lotyšsku se nacházejí na dvoře Rižského zámku - je to socha sv. Marie a socha livonského řádového mistra Waltera von Plettenberga z roku 1515. Memoriální sochy na lotyšských hřbitovech jsou pietní, ale zároveň monumentální, například na hřbitovech Meža a Raiňa je možné si prohlédnout sochy vytvořené lotyšskými klasickými sochaři.
Mezi pamětihodnostmi jsou největší svou rozlohou městské budovy. Zahrnují jak střediska nejstarších lotyšských středověkých staveb v Césis, v Bausce, ve Ventspilsi, v Kuldíze a v Aizpute, tak novověké dřevěné a kamenné stavby v Tukumsu, v Kandavě a v Jékabpilsi. Místo pro trávení letních prázdnin Júrmala a čtvrť Mežaparks v Rize jsou originálními architektonickými památkami pocházejícími z minulého a ze začátku tohoto století. Papírny v Lígatne a vesnice ve Vidzeme, vesnice Kosrags a Síkrags ve severní Kurzeme jsou jedinečné památky, které ukazují každodenní život venkovského lidu. Odlišná, ale neméně působivá je daugavpilská pevnost.
Historické památky jsou důležité pro lotyšské dějiny a vývoj lotyšského národa. Lotyšsko neuniklo válečné spoušti tohoto století, a proto tu najdeme hřbitovy z první a druhé světové války s hroby ruských, sovětských a německých vojáků a místa odpočinku bojovníků za svobodu z let 1919-1921. Nejstarší válečný memoriál v Lotyšsku pochází z roku 1701 na ostrově Lucavsala, kde je pochováno 400 ruských vojáků, zbytek pochází z 20.století. V Césis a v Rújieně jsou také hroby estonských vojáků, v Daugavpilsi polských a v Tukumsu pak finských z první světové války a z bojů za lotyšskou nezávislost. Místa, z nichž v letech 1940-1941 a 1949 byli Lotyši násilně deportováni do sibiřských koncentračních táborů, mají tragickou atmosféru. Dnes je součástí skoro každé lotyšské železniční stanice memoriální kámen nebo pamětní deska obětem těchto tragických událostí.
V Lotyšsku jsou kulturněhistorická území, jejichž hodnota je úzce spjata s jedinečnou přírodou a krajinou. Takové je malebné údolí Abavy v Kurzeme, údolí Daugavy mezi Pľaviňas a Skríveri. A samozřejmě se musíme zmínit o muzeu v Turaidě a rezervaci v starobylém údolí nejkrásnější lotyšské řeky Gauji.
Skutečně, v Lotyšsku je mnoho různých pamětihodností. A jejich hodnota nespočívá jen v jejich kulturním a historickém významu, ale je také důležitou součástí každodenního života a součástí našeho vědomí. Vyjmenujeme jen některé - symbol lotyšské nezávislosti a jednoty Památník svobody v Rize nebo monumentální rižský Bráľu kapi (Bratrský hřbitov), který nám připomíná těžké a krvavé boje za nezávislost, skulptura sochaře K.Jansonse Láčplésis věnovaná osvoboditelům města Jelgava nebo socha Latgales Mára, která se stala symbolem nejosobitějšího lotyšského kraje Latgale. Památníky a pomníky jsou svědci lotyšských dějin a kultury, lotyšské symboly minulosti, současnosti i budoucnosti.
Všechna práva vyhrazena, Lotyšský institut, 1999
Tento informační materiál lze volně kopírovat, šířit a citovat pod podmínkou uvedení Lotyšského institutu jako zdroje.
Lotyšský institut je nezisková organizace (státní společnost s ručením omezeným) určená k šíření znalostí o Lotyšsku v zahraničí; připravuje publikace o rozmanitých aspektech Lotyšska v různých jazycích.