Členské příspěvky politických stran jsou obecně velmi nízké, třeba ve Velké Británii tvoří u velkých stran jen 2 až 3 procenta jejich příjmů. A tak je třeba hledat jinde, jak vysvětluje Tony Stafford, z britské Volební komise, což je nezávislý orgán, který dohlíží nad činností politických stran:
„Volební komise poskytuje granty opozičním stranám v britském parlamentu a v regionálních parlamentech na jejich činnost a taky existuje podpora pro ty, kdo ve volbách kandidují, ale většina příjmů jsou buď dary, nebo příjem z podnikání.“
Politické strany musejí britské Volební komisi každé tři měsíce hlásit sumy, které přesáhnou 7,5 tisíce liber, tedy asi 223 tisíc korun. A od roku 2006 musejí hlásit i půjčky, které si berou.
Dárcem může být člověk zapsaný v seznamu voličů, nebo organizace nebo firma, která je v Británii registrovaná a podniká tam. Volební komise kontroluje i výroční zprávy politických stran a ověřuje, zda strany nepřekračují povolené výdaje na volební kampaň před parlamentními volbami:
„Pro stranu, která postaví kandidáta do všech volebních obvodů v zemi, bude národní limit na volební kampaň kolem 19 milionů liber. Běžně strany neutratí tolik, jen dvě největší strany se k limitu přiblížily v roce 2005. V minulých volbách už obě utratily méně. A samozřejmě se vede debata, zda by se limity neměly ještě víc snížit, aby klesla poptávka po finančních darech,“ vysvětluje Tony Stafford.
Vládní Úřad pro prevenci a boj s korupcí funguje už osmý rok i v Lotyšsku, kde se obyvatelé podrobně zabývají náklady stran na volební kampaň.
„Média nám posílají informace o svých cenách reklamy a sdělují nám částky, které píšou do smluv s politickými stranami. I politické strany nám dokládají, kolik za reklamu zaplatily a kde inzerují. Tyto informace porovnáváme a kontrolujeme, zda strana nepřekročila limit pro konkrétní volební kraj. Jakmile se některá strana přiblíží k limitu, upozorníme ji, že musí být opatrnější,“ vysvětluje Diana Kurpniece.
V Lotyšsku obdarovávají strany jen jednotlivci
Lotyšský protikorupční úřad může při překročení limitu politické straně další kampaň zakázat. Na svých internetových stránkách zveřejňuje všechny finanční dary, které stranám přicházejí, i když se jedná o minimální částky. V Lotyšsku navíc smějí politické strany obdarovávat pouze jednotlivci, právnické osoby to mají zakázané:
„Zjistili jsme, že je to jediný způsob, jak se vyhnout neprůhledným darům od smyšlených firem, které někdo založí během předvolební kampaně, aby utajil skutečné dárce. Volební právo mají pouze fyzické osoby, tak proč by měly mít firmy dovoleno dávat dary? Obchodní společnosti by pak chtěly jedině ovlivnit regulaci v odvětví, ve kterém podnikají,“ dodává Diana Kurpniece.
Britská i lotyšská zkušenost ukazují, že pokud existuje dohled a sankce, chovají se politické strany ukázněněji. Za inspirativní považuje návrhy z obou stran Evropy i novinář Ondřej Kundra z týdeníku Respekt:
„V podstatě všechny mluvily o tom, že je potřeba zřízení kontrolní instituce, která bude regulovat financování politických stran, a to pokud možno v té podobě, že ta instituce bude co nejvíc odtržená od politiky, její vedení bude odtrženo od politiky, její fungování i financování bude odtrženo od politiky, a to proto, aby ta instituce byla vůči kontrole co nejvíc silná, co nejvíc efektivní.“
"Rozhlas", 01. 12. 2011