O předčasné splacené půjčce MMF, posvěcení od ďábla a kritice jednoho nobelisty.
Existuje jedna postkomunistická země ve střední Evropě, která se může dívat do budoucna s optimismem. A má to posvěcené přímo od ďábla.
Posvěcené od ďábla? Ne, nezbláznil jsem se. Ale jako jeden ze zdrojů zla v současné ekonomické krizi Evropané často vidí ratingové agentury, které mají svým hodnocením v nejisté hospodářské situaci mnohdy větší vliv než volení politici. Takže bráno jejich optikou, nečeká Lotyšsko, onu dobře hodnocenou zemi, špatný rok. Jako jediná má totiž od všech tří velkých ratingových agentur - S&P, Fitch a Moody's - pozitivní výhled.
A ratingové agentury v tom nejsou samy. Podle průzkumu agentury SKDS čeká, že letošní rok bude lepší než rok 2012 35 procent Lotyšů, což je nejvyšší procento optimistů za posledních šest let.
Námitka zní, že pokud si někdo prožil třicetiprocentní škrty v platech jako lotyští státní zaměstnanci v roce 2009, musel hledat práci v zahraničí jako více než pět procent lotyšské populace a třásl se o práci při míře nezaměstnanosti 22 procent, tak pro něj vyhlídku na zlepšení reprezentuje téměř cokoli.
Ale lotyšský příběh je prostě ukázkou toho, že když se reformy a škrty dělají rychle a dobře se zamíří, tak se může obnovit rychlý růst. Nejhorší byl rok 2009, kdy se HDP propadlo o osmnáct procent. V roce 2011 už ale rostlo o 5,5 procent, loni o 4,3 a letos Evropská komise předpovídá Lotyšsku růst 3,9 procent. To je pořád o řád více než je prognóza pro EU nebo eurozónu, kam Lotyšsko míří.
Nezaměstnanost nyní vlivem oživení i vlivem emigrace, což je asi nejvíc negativní jev provázející škrty po roce 2009, klesla ke čtrnácti procentům. V roce 2007 byla nezaměstnanost 6,5 procent.
Nynější růst se více opírá o sílu reálné ekonomiky a obchodu než růst v letech 2005 až 2007, kdy se nafukovala bublina z půjček, která praskla na podzim 2008. Palivem tehdejšího růstu byly totiž především půjčky od zahraničních bank.
Lotyšsko si tak získalo status vzorného žáka v evropské krizi. Tento status se na svém blogu v říjnu loňského roku snažil zpochybnit americký ekonom Paul Krugman, držitel Nobelovy ceny za ekonomii. Podle něj lze těžko hovořit o úspěchu, když se míra nezaměstnanosti a růst HDP nevrátily na předkrizovou úroveň z roku 2007. Odpovědí mu ale bylo, že přece v roce 2007 vrcholilo nafukování oné kreditní bubliny, takže ani čísla z toho roku nebyla úplně zdravá.
Lotyšské vlády po roce 2009 měly a mají jasný cíl: dotáhnout zemi do eurozóny, aby odbouraly hrozbu plynoucí z možné devalvace. Devadesát procent domácích půjček bylo totiž denominováno v eurech. Takže politika tvrdých škrtů a šetření nebyla jen pro potěchu bankéřů a těch politiků, kteří chtěli Lotyšsko dostrkat do eurozóny, ale byla i v zájmu občanů. Ti by v případě devalvace latu byli odsouzeni k obřím splátkám svých dluhů – a chudoba by vzrostla možná daleko víc než když vláda postupně plnila cíle fiskální konsolidace.
A to nejvtipnější nakonec. Mezinárodní měnový fond, který jeho odpůrci po celém světě kritizují za prosazování příliš restriktivní rozpočtové politiky – protože za půjčky vyžaduje tvrdé škrty – kritizoval rozpočet na rok 2013 jako příliš tvrdý a varoval lotyšské vládní politiky před prohlubováním chudoby obyvatel. MMF totiž ztratil vliv na lotyšskou vládu, která loni na podzim, o tři roky dříve než bylo plánováno, splatila půjčku, která zemi v roce 2009 zachránila před krachem. Celková výše půjčky byla 7,5 miliardy eur a Riga z ní čerpala jen 4,4 miliardy.
MMF kritizoval fakt, že vláda od nového roku snížila podporu v nezaměstnanosti a minimální mzdu. Podle Eurostatu je příjmová nerovnost v Lotyšsku nejvyšší z EU spolu s Bulharskem a Litvou. Dvacet procent nejbohatších vydělává sedmkrát více než dvacet procent nejchudších.
„Rozpočet na rok 2013 sestavujeme poprvé od roku 2009 jako normální, nekrizový,“ řekl mi na podzim lotyšský premiér Valdis Dombrovskis, když jsem se ho ptal, podle čeho se dá poznat, že krize pro Lotyšsko skončila.
A aby měli Lotyši skutečně hmatatelný důvod se dívat na budoucnost optimističtěji, tak jim jeho vláda od nového roku snížila daň z příjmu fyzických osob o jedno procento na 24 procent a oznámila její postupné snižování do roku 2015 na 20 procent. Lotyšsko, kde krize prostě vypadá jinak než ve zbytku Evropy, je tak zřejmě jedinou členskou zemí Evropské unie, která teď snižuje daňovou zátěž svých občanů.
Autoři: Martin Ehl