Vývoj lotyštiny
Lotyština je jazyk národa sídlícího u Baltského moře, je státním jazykem Lotyšské republiky. Je rodným jazykem 1,4 milionu lidí v Lotyšsku (které má 2,4 milionu obyvatel) a dalších 250 tisíc Lotyšů v zahraničí. Spolu s litevštinou patří mezi jediné dva zachované baltské jazyky, tvořící samostatnou skupinu v rámci indoevropské jazykové rodiny. Jsou to jazyky poměrně archaické a jejich nejbližšími příbuznými jsou jazyky slovanské.
Baltské kmeny se usídlily na svém současném území před čtyřmi tisíci lety. Původní obyvatelstvo této oblasti byli Lívové, ugrofinské etnikum, které později téměř zaniklo asimilaci. Dnes se k němu hlásí kolem 200 obyvatel Lotyšska, z nichž lívský jazyk ovládá už jen několik desítek lidí. Asimilací zanikly také ostatní baltské jazyky, k nimž patřily jazyky Kurů, Zemgalů, Sélů, Jatvingů a zejména jazyk starých Prusů, jenž vymizel jako poslední koncem 17. století.
První pokusy o kodifikaci lotyštiny se objevily už v první polovině 17. století, ovšem dnešní spisovná lotyština se začala formovat až v době národního obrození ve druhé polovině 19. a začátkem 20. století. V roce 1908 byla přijata pravopisná reforma, která německé spřežky nahradila diakritickými znaménky, mimo jiné podle českého vzoru. Plně se prosadila až po získání nezávislosti v roce 1918.
Gramatické zvláštnosti současné lotyštiny
Současná lotyšská abeceda se skládá z 33 písmen. Každé písmeno odpovídá jedné hlásce, kromě písmen e a ē, z nichž každé označuje dvě různé hlásky (široké a úzké e), a písmena o, které se čte třemi způsoby (jako dvojhláska uo, krátké či dlouhé o). Lotyština používá latinku s diakritickými znaménky označujícími jednak měkkost souhlásek (ģ, ķ, ņ, ļ, odpovídá českému ď, ť, ň a měkkému ľ) a tupost sykavek (č, š, ž), jednak délku samohlásek (ā, ē, ī, ū). Písmeno h se čte jako české ch.
Lotyština je stejně jako čeština jazyk převážně flexivní. Jména mají dva rody, dvě čísla a sedm pádů; slovesa vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, rod i různé průběhy děje. Slovní přízvuk je většinou na první slabice, výjimkou jsou některé složeniny, např. lab´dien "dobrý den", pal´dies "díky" aj.
Vliv cizích jazyků na lotyštiny
Lotyšsko bylo odedávna mnohonárodnostní zemí a lotyština byla vždy v přímém kontaktu s celou řadou jazyků. V lotyštině je až 500 ugrofinských slov, asi 3 000 slov germánského původu a kolem 900 slov slovanských. Během poslední dekády 20. století se začaly množit výpůjčky z angličtiny. Vliv cizích jazyků na lotyštinu však není tak velký, jak by se dalo přepokládat, mimo jiné zásluhou lotyšských lingvistů, kteří už od 19. století pečovali o čistotu jazyka. Tento problém je aktuální dosud, vzhledem k rozšířenému bilingvismu, případně multilingvismu.
S rozvojem historickosrovnávací indoevropeistiky se baltské jazyky už od 19. století staly předmětem zájmu mezinárodní jazykovědy. V Čechách se lotyštinou zabýval zejména světoznámý lingvista Josef Zubatý (1885-1931), jenž také ovlivnil lotyšskou pravopisnou reformu.
Pavel Štoll