(Hospodářské noviny, příloha Exportér, exporter.ihned.cz, 17.3.2005)
Vážení čtenáři,
přestože vám v tomto vydání Exportéra přibližujeme současně Litvu, Lotyšsko a Estonsko, chtěl bych zdůraznit, že to jsou tři odlišné země. Kulturně, jazykově a ekonomicky. To, co je spojuje, je označení Pobaltí, pohnutá historie a současnost zapojení do evropských a euroatlantických struktur. A od ledna i basketbalová liga.
Když jsem počátkem 90. let stál na Katedrálním náměstí v litevské metropoli Vilniusu a sto tisíc lidí se drželo za ramena a zpívalo národní hymnu, bylo jasné, co lidé chtějí. Emancipovat se. Jakým směrem se změny mají ubírat, to v tu chvíli nebylo nikomu příliš jasné.
Estonsko se nakonec ve chvíli získání nezávislosti vydalo cestou radikálních reforem. Lotyšsko a Litva se k takovým krokům odhodlaly v druhé polovině devadesátých let. Tehdy všichni s myšlenkou na připojení se k rodině států Evropské unie.
Co tedy pobaltskou trojku spojuje, je od loňského května členství v EU a obdivuhodná razance hospodářského růstu. Jen vloni lotyšský hrubý domácí produkt vzrostl o 7,5 procenta, litevský o 7,3 procenta a estonský o 5,6 procenta.
Přestože jsou tyto země nejchudšími členy unie, právě dynamika růstu je staví do čela pětadvacítky. Není divu, že se o nich občas hovoří i jako o baltských tygrech. Při udržení současného tempa by Lotyšsko mohlo dohnat vyspělé země EU za dvacet až třicet let, Litva v průběhu patnácti až dvaceti let, Estonsko dříve.
Právě Estonsko, které si ekonomicky stojí nejlépe, je na pátém místě ve světě mezi nejliberálnějšími ekonomikami a na 25. místě ve využívání informačních technologií. I ostatní dvě země mají z hlediska ekonomické svobody náskok před Českem.
Litva se zase podle Světové banky umístila na 17. místě v žebříčku zemí, v nichž se nejsnadněji zahajuje podnikání. Je to nejlepší pozice mezi novými členy EU.
Pobaltská trojka postoupila v reformách tak daleko, že počítá se zavedením eura v letech 2007 a 2008. Napojení na mechanismus směnných kursů a nízký deficit státního rozpočtu nasvědčují tomu, že by plánovaného cíle mohly dosáhnout.
Přirozeně, že tyto země musí vyřešit řadu problémů, z valné části jsou to pozůstatky minulosti. Především jde o ruskou menšinu a její občanství a s tím spojenou otázku užívání ruského jazyka a výuky v ruštině. Jistá zatrpklost kvůli historickému utrpení je pochopitelná. Tamní podnikatelé i zahraniční investoři, ale i čeští obchodníci poukazují na to, že každé omezování poškozuje byznys. Zvláště když tyto země mají skvělou příležitost být spojnicí mezi západem a východem.
Přestože jsou Litva, Lotyšsko a Estonsko malými trhy, zvyšování obchodního obratu s Českem naznačuje, že jak rostoucí kupní sílu obyvatelstva a sílící podnikovou sféru, tak i šanci odrazit se z Pobaltí na východ si naši exportéři uvědomují stále důrazněji.
Nezbývá než jim popřát úspěšný byznys, k němuž snad Exportér informačně přispěl.
Milan Mostýn
vedoucí redaktor magazínu Exportér